|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | Carlos
29.04.2009 / 09:04 přečteno: 9816 x
 | Myslíte si, že umíte startovat? Otestujte se na Koruně...Aneb skoky do známa-neznáma.
Od tý doby, co zarostla původní startovačka na Vraždě – Kozinci a startuje se na ještě menší ploše a dva metry za váma je strž, jsem si myslel, že nic horšího snad už není a doposud jsem na menší startovačce nebyl.
To jsem ale nevěděl o Koruně.
Už dva roky mi Bambus básnil o romantice a váchni při lítání nad Broumovkama. Loni se mi podařilo se nad ně dostat, když jsem letěl z Andřejovky, která je vzduchem asi 15km daleko.
Byl to fakt parádní pohled na celý ten hřeben, ale trochu mi ještě chybělo to "jít lítat přímo z Koruny". Už jsme se tam byli párkrát podívat, ale nikdy nebyl správný směr větru anebo slabý.
Na rozdíl od Vraždy, která vítr z boku trochu pobere, Koruna ani náhodou. Je to jako kdybyste vykousli do hřebenu skal čtverec deset na deset metrů a jakmile jde vítr trochu z boku, točí se to tam kolem dokola a je dóóst velkej problém odstartit.
Tentokrát jsme tam došli a Bambus říkal, že to dopadne, že úspěšnost je padesátiprocentní a že vlastně minule, když to nedopadlo, tak dnes jo.
Nevypadalo, i když všude fučelo, když jsme došli na Korunu, tak tam skoro nic a když něco, tak foukalo z boku.
Ti co věděli, si hned nahlásili pořadí, protože je třeba, aby někdo zvedl padák, jinak se start ještě ztíží, protože vítr v místě vrchlíku obtéká startovačku až tak ve výšce metru padesáti.
Poslední má tedy start nejtěžší.
Abych lépe popsal startovačku, kromě malýho prostoru je před váma velkej, přes metr vysokej pařez s kamenem, na kterým leží vaše šňůry a kolem kupa menších kořenů, který se starají aby se šňůry zašmodrchaly v ten nejlepší moment, kdy se dá startovat.
1,5 metru za váma je volnej prostor, skála dolů, odhadem tak tři metry díra a potom čtyřmetrový stromy. Když odstartujete ale neodletíte, čeká vás takzvanej Němečkův skok, pád dolů. Na zem tedy celkem 7-8 metrů.
Pořadí bylo tedy rozhodnuto – Peteris, Osobák, já a solidárně nakonec Bambus.
Nepsaný pravidlo, že příště, poslední startuje první, ale toho se asi nedožiju.
Peteris odstartoval na čtvrtý nebo pátý pokus, protože vítr byl stále slabej a termika sice chodila, ale málo, a jinde.
Přiznám se dobrovolně, že jsem měl tendenci výst chytrý řeči o startování, ale pro tentokrát jsem si nechal řeči pro sebe, protože tohle je dost specifický místo a nejspíš jsem udělal dobře a záhy jsem věděl proč.
Osobáka už jsme taky skoro odstartovali ale v momentě, kdy měl křídlo nad sebou, já mu potvrdil, že dobrý a šel do toho, vznikla tam pravděpodobně prodleva délky myšlenky a když opět pokračoval ve startu, bylo už pozdě, přišel půlklap ale Jardu už nikdo nezastavil a předvedl Němečkův skok do neznáma.
Vypadalo to hrozivě, obzvlášť za zvuku praskajících větví a potom pár vteřin trvajícího ticha,
které přerušila Jardova kladná odpověď na naši výzvu, jestli je v pořádku.
Celou tu dobu, co jsme Jardovi pomáhali z propasti, jsem si říkal, že jestli dnes nepoletím, tak asi nikdy, protože z pohledu pilota je to nepraktický výlet s malou pravděpodobností si zalítat, je to časově náročný. Pokud ovšem nemáte Korunu za humny. Na jinej kopec se nějak dostanete, autem, lanovkou, třeba i pěšky, ale tohle kvůli té nejistotě nestojí.
Když jsem vylezl z jámy lvové s Jardovou sedačkou, trochu přifouklo, podmínky se zdály být lepší a samozřejmě můj pud soutěživosti a letový chtíč, dva silný faktory, který mnou hejbou se opět projevily a já si rozbalil Mercura.
Už jsem byl skoro nachystanej a chlapi vylezli nahoru taky, takže jsem se akorát dopnul a poprosil je o asistenci.
Teď právě jsem pochopil, o co tu šlo a proč se tu dnes nestartuje nepoprvý.
Když přišel do výseku pšouk, který vypadal, že by mě mohl vyzvednout nad skály, zatáhl jsem za šňůry a ejhle, křídlo skoro bez tahu, pomalu šlo nahoru a pak spadlo zpátky na zem.
Takhle se to opakovalo myslím ještě jednoun ebo dvakrát, než jsem natrefil na ten pšouk s větším "P".
Křídlo se nafouklo celý a mně se podařilo odstartit bez ztráty desítky. Když to chodí, tak to tu chodí prý všude, tentokrát šel vítr víc od východu, takže jsem letěl vpravo, kde jsem se vyzvedal a užíval si znovu tu euforii z úspěšnýho startu a kochanici nad skalama.
Bambus odstartoval až tak dvacet minut po mně, možná dýl, podmínky se zhoršovaly, ale nakonec se mu to podařilo a já byl rád, že nejsem ve vzduchu sám, samotnýho mě to neba.
Mám-li zhodnotit celou akci, napadají mě tyhle myšlenky:
1.Bambusova partička prostě musí umět startovat, Koruna je pro ně srdeční záležitost, takže se jí nevzdají i když mají blízko jiný kopce na severovýchod a bez 100%ího startu to tam nejde.
2. S Bambusem jsme se shodli, že je to pravděpodobně nejobtížnější startovačka v Čechách.
3. Nemá smysl zařadit to mezi často navštěvovaný terén, z důvodů, co jsem již popisoval, ale
rozhodně stojí za to alespoň jednou ozkoušet nejen kvůli startům, ale i kvůli tý podívaný.
Pár fotek ode mne, ty lepší najdete myslím na této adrese.
Carlos
video 8MB
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
|
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
