|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | Carlos
17.11.2008 / 16:20 přečteno: 9116 x
 | Rozhodnutí padlo spontánně, ve chvíli, když jsem zjistil, že příští týden je jeden den volna a počasí vypadalo nadějně.
Začal jsem to tedy tlačit a organizovat, Šikec potvrdil, že počasí vypadá nadějně a tak jsme se v pátek sešli, sice trochu později, než jsme původně plánovali.
Z původního cíle – Lijaku jsme ještě večer přehodnotili na doporučení zkušenějších, že Lijak nemá kvůli dvěma nejistým dnům smysl (póčko se pohnulo), protože pondělí už nevypadalo slibně, že pojedeme v sobotu ráno do Brna a svezeme se se Šikecem do Rakouska pod Vídeň, kde bysme si mohli zalítat taky.
Z původně plánovaných čtyřech osob nakonec jel Rauch, Vítek a já.
Ráno jsme tedy dorazili do Brna do Axisu a brněnský vedeni zájezdu znovu přehodnotilo póčko, a že jet do Rakous taky nemá smysl, bo jde jinej směr větru než by se tam dal, takže tedy pojedeme na Peckovou nebo na nějaký kopec k Lopeníku, kde se taky dá a podle předpovědi ten vítr měl zesilovat, takže žádný strach, že bysme si nezalítali.
Dojeli jsme na jeden kopec blízko Lopeníku, tam se to ani nehnulo a dostali jsme info, že někdo jiný je jinde, a že tam vítr zesiluje, takže pojedeme na Ostrou hned vedle Peckové.
Na Ostré bylo pár křidýlek na kopci, ale bohužel nikdo nad kopcem. Jediný, co jsme uskutečnili, byl slet.
Šikec nás lákal k Mamutovi do Brna, že bude fajn večer, ale vzhledem k tomu, že jsme ujeli několik stovek kiláků, tak než chlastání, naše priorita bylo si zalítat.
Na neděli hlásili podobnou situaci a abysme nemuseli zajíždět až do Brna s tím, že druhý den pojedeme zase zpátky 100 km na Peckovou, zajeli jsme do Koryčan k Rohlíkovi (Rohlix Jr.), který každý víkend už několik let, co ho znám, pravidelně provádí "vykuřování" švábů na jeho oblíbené chatě.
Potkali jsme ho po cestě, já ho poznal už z dálky, přestože byla tma, nedávno totiž "spadl ze schodů" a rozboural si čéšku a tak má berle a pajdí. Jeho specifický rohličí "pajd" tedy lze rozpoznat i ve tmě.
Přivítal nás s otevřenou náručí i otevřenými berlemi a že zajdem hned do knajpy.
Nemohl jsem se mu předtím dovolat a říkal jsem mu, že bych jel býval přímo na chatu, kdybych ho nepotkal a on, že tam má ještě dva kámoše, Bacila a ještě jednoho vykuřovače, kteří, jak jsme se dozvěděli později, už od čtyři hodiny čekají, až panáčkové dojdou z města s nákupem (chata je asi 15 minut pěšky,...:-)).
Vymysleli jsme na ně parádní kulišárnu, že je překvapíme, půjdeme dál a navečeříme se tam a budeme dělat jakoby nic.
Rohlix Jr. belhal z hospy pěšky ještě s Rauchem-Inhalátorem (podle fotek pochopíte proč od včerejška již jedině Rauch-"Inhalátor":-)) a dalším Rohličím kámošem Miniboyem, takže jsme s Vítkem měli dost času na to, abysme si Bacila s tím druhým na chatě, pořádně vychutnali až tam dojedem autem.
Dojeli jsme na chatu a s klidem angličana jen pozdravili a jali se vybalovat večeři, nalili si pivo a začali pojídat bez jakýhokoliv vysvětlování, kdo jsme.
Zkuste si sami představit, že vám někdo úplně cizí takhle dojde!...
Bacil se nás zeptal, jestli jsme od Rohlíka a my dělali úspěšně, že ho neznáme a že kdyby měl náhodou nějakej problém jako majitel chaty, že bysme ho museli asi vyhodit, aby nevotravoval...
Kluci byli totálně překvapený, my si je vychutnávali, jak mohli, ale vše probíhalo v přátelským duchu, nabídli jsme jim pivo a řízky, co jsme měli a oni jen lapali po dechu a nerozuměli tomu, jak někdo, kdo jede jen tak kolem, si vyhlídne otevřenou chalupu a jde se tam navečeřet.
Když došel Rohlix Jr., vše se odhalilo a my se ještě dvě hodiny bavili nad tím, jak kluci koukali na dvě cizí individua, který se přišly do chaty najíst.
Už v taverně situace jsem měl pocit, že se dnes večer něco bude dít a že si musím dát pozor, abych se neožral nebo nezhulil a druhý den byl vůbec k použití, protože začaly lítat vzduchem panáky, přesně tak jak jsem znal z vyprávění.
Brr, ať jsem se bránil, ze všech sil, dvěma becherovkám jsem neutekl a ani jedný skleněnce, což ale naštěstí na druhý den nezanechalo žádný pozůstatky, jen večer mi to "zvedlo" koutky.:-)
Ne toliko Rauch. symbolicky jsem Rohlixe juniora na něj poštval a ten do něj posílal myslivce jednoho za druhým, takže po příchodu na chatu, stačilo už jen málo, k tomu aby začal vrávorat, ale přesto se snažil, byť marně, držet krok s koryčanskejma "profíkama".
Ráno bylo pro většinu zúčastněných mírně katastrofální, přežil jsem jen já a Vítek, protože jsme včas utekli.
Rauch se probudil, resp. byl probuzen, jinak tam leží doteď a skoro čtyřicet minut jsme hledali jeho botu, která se objevila náhodou na střeše chaty.:-))
Panáčkové vysosali snad i mrtvýmu z nosu, vodu, pivo, co jsme dovezli našli i moji placatici s becherem, tři láhve myslivce padly velice brzo.
Bohužel ale taky našli můj foťák a Rohlix mi to ráno říkal, ať se podívám do galerie.
Takže jsem se v podstatě ihned po shlédnutí fotek rozhodl napsat pár řádků a podělit se s váma o ty fotografie z rukou koryčanských vykuřovačů švábů...
Naše zájezdy naštěstí končí většinou jinak, takže tento zájezd mohu hodnotit jako dobrou kulturní vložku a když to shrnu, ušetřili jsme kupu kilometrů a promarněného času jízdou za tentokrát nejistým počasím a viděli svět z pohledu koryčanských vykuřovačů švábů.
Užijte si podívanou na originální fotky z chaty. Kvalita fotek odpovídá promilím a THC obsaženým v krvi těch zvířat, co našli můj foťák...
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
(18.11.2008/20:17)
život v bukovem pralese je tvrdý.bela |
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
