pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Braunie 14.05.2008 / 08:53 přečteno: 7298 x

Létám deset let a to prosím bez nehody. Mým nejhorším zraněním , které jsem si přivodil v přímé návaznosti na hadroleteckou činnost, byly doposavaď ruce rozpíchané od šípkových trnů.

Dlužno ovšem poznamenat, že patřím do té vybátější skupiny pilotů, navíc rodina a práce způsobují že na kopec vyrážím jen v laťových podmínkách.

V neděli 30 března rosničky slibovaly terminku. Navíc šikovně stočené izobary v přepovědích signalizovaly jihovýchod, což pro nás podorlické letce znamená "Vražda". Myslí se tím samozřejmě kopec.

Je krásný jiskrný chladný březnový den. Krátce po nepravém poledni tj po jedenácté hodině slunečního času přibíhám na start, jako poslední, všichni kamarádi zde již jsou.

Duní. Dostávám informaci, že to je interval a že chodí po deseti minutách.

Dunět přestává. Evidentně vládně brutální březen. Svižný vítr plus nevyblázněná termika.

Duní. Neletěl sem kloudně od loňského srpna. Mám nový padák který neznám. Na první letošní let je tam toho naloženo až dost.

Dunět přestává. Osudová divoká termika před svahem mě láká k sobě do vzduchu. Pozorujuju její vnady - káňata mizející ve výšce. Ten nový padák je přece minimálně o kategorii hodnější než ten co mně provázel v minulých pěti sezónách.

Duní. Není čas na hrdinství zahajuji předstartovní přípravu. Prohlašuji do pléna něco o Náchodu za hodinu. Vrací se mi zpět toaletní papír u Záchodu se mi prý bude hodit.

Dunět přestává. Startuji až na potřetí ale jako PRVNÍ.

Už nahození padáku dává tušit že dnes je to jen pro fajnšmekry. Ale to se tady stává a kdo se bojí nesmí na Vraždu.

Kupodivu odpoutání neprobíhá ve stylu "Vrtulník startuje kolmo vzhůru" jak by odpovídalo síle větru, ale spíše ve stylu "na vyměklém hadru do smrčků", že by foukalo přes protilehlý kopec a Vražda byla v úplavu ?

Je!

Ale nevadí, s prvním stoupákem se dostanu nad turbulentní vrstvu.

Smrčky se mihnou těsne pode mnou. Ok odstartoval sem, plíce se radostně plní vzduchem. Usazuji se v sedačce. Chystám se nasadit k razantní zatáčce abych tak zahájil první letošní pendl podél svahu

Rána, zbořila se levá strana. Dávám kontra, padák poslušně drží směr. Vzápětí se zbořená část se plní.

Všední záklap, sice fakt hned po startu, ale tady na vraždě je v tomhle místě vždycky bordel.

Jenže dneska opravdu velkej. Vražda je asi opravdu v úplavu.

Neboť vzápětí mě cosi bere za levé ucho a jako neposlušného kluka za něj táhne pryč. Bohužel nejsem momentálně citem schopen přečíst co se s křídlem děje.
Periferně vnímám že se levá strana opět balí do štrůdlu. Pak následuje skutečně RÁNA.

Držím kontra a padák stále letí rovně, to je dobré. Špatné je že mi nedochází jak je přesně padák deformovaný a tudíž mi vypadává jakákýkoli další pilotní zásah. V rotaci ale nejsem, situace nevypadá až tak dramaticky. Čekám že se to hodné křídlo opět doufkne, když už ho tak pěkně držím v rovném letu.
S mizející výškou dramatičnost náhle stoupá, ok tentokrát sedím ve smrčkách, to je trapas.

Uvědomuju si že utichá i aerodynamický šum. Jasně, odpor zbořeného křídla a nedostatek rychlosti. Takže to asi nebude ani tak trapas jako průser.

To už se ale něco zvrtlo, a to doslova, protože neletím od kopce pryč ale proti kopci.

Jistě, to se dalo čekat, Vražda je celá porostlá nízkými jehličnany, je tam jen jedna paseka a já si to sypu přímo na ní.

Stromy na hřebeni letí vzhůru, paseka se rychle zvětšuje. Kolik mám výšky ? deset metrů ? V pravém horním rohu zorného pole vnímám svůj vlastní stín. Letí přímo na mně. Napadá mně jestli srážka s vlastním stínem bolí.

Tak to vypadá na poslední metry výšky, nohy nahoru, tentokrát už mně může zachránit jen chránič páteře. Jakpak budu vnímat přetížení při dopadu ?

Dopadám přímo na zadel. Chránič se vyfouknul během pikosekundy. Asi tak. Svět se na okamžik změnil v rozkomíhané zeleno –hnědo-modré šmouhy. Ty se vzápětí ustálí do podoby nízkých smrků. Hlína voní jarem, mouchy bzučí.

Žiju.

No v Náchodě nejsem, to spíš v tom záchodě.

Zkusím se té vůně zhluboka nadechnout. Ouha zalapám bezmocně po vzduchu jako kapr na suchu. Mám vyražený dech! Začínám vnímat úpornou tupou bolest v zádech. Tu ale zatím ignoruju, neboť ten vyražený dech je opravdu nepříjemný. Zkouším se nadechnout ale pořád nic. Začínám mít pocity jako při zkoušce dechu ve vaně, akorát se nemůžu vynořit a nadechnout. Zkouším alespoň vydechnout. Nejde to. Zkouším řvát. Jde to! Konečně na závěr jednoho zařvání se na okamžik obráti proud vzduchu v průdušnicích kýženým směrem a mně do plicních sklípků vnikne trochu venkovního vzduchu, asi tak dvě deci.

Ale stačí to! pocit že se utopím mizí, Další zařvání další dvě deci, postupně se rozdýchávám, přestávám řvát.

Vychutnávám bolest v zádech, jinak mně zdá se nebolí nic. Doufám že to je jen brutální zhmožděnina. Otáčím se na bok do úlevové polohy.

Nejraději bych tady v tom jarním teple ležel a pozoroval berušky určitě tu nějaké budou! Nebo bych ještě radši usnul,jo to je ono!

Ale ne to mi nevyjde, přibíhají kamarádi. Palba otázek, kterou nezvládám neboť mozek mi pracuje na taktovací frekvenci asi tak půl hertzu. Trpělivě se jim snažím vysvětlit že mi nic není a že tu budu spát.

Zkusím chodit a se sebezapřením a notnou dávkou dopomoci se mi podaří vyšplhat zpět na start.

Pak následuje jízda do nemocnice, RTG a CT vyšetření, z kterého vyplývá, že sem měl opět jednou kliku jak z lodního motoru. Páteř vydržela! Strážný anděl teď asi někde chlastá.

Takže teď sedím doma u počítače pomalu potím tenhle článek a potím se i bolestí protože je to sice jen zhmožděnina ale BOLÍ.

Teď ještě musím napsat nějaký závěr, nějaký rozbor, nějaké to sypání si popele na hlavu by to chtělo, jak je ostatně v článcích tohoto druhu zvykem.

Věc má samozřejmě celou řadu rovin: Za prvé rovinu pilotážní, sem prostě pomalej a ignorování předstřelu se zkátka trestá. Ke cti mi neslouží ani to že po zboření křídla si nejsem schopen sesumírovat co se přesně s křídlem stalo! Že bych se aspoň mrknul do vrchlíku ? ani nápad....

Druhá rovina je rovina předletová, zde prostě zahrála prim moje nadrženost, tedy lítací. Normálně bych se šel podívat na louku, jestli náhodou nefouká od západ a podle toho usoudil na míru orografických turbulencí. Ale já opravdu chtěl letět teď! Tohle bych označil za svoji hlavní chybu bezprostředně spojenou s tímhle incidentem.


Třetí rovina by mohla být rovina technická - chránič páteře zaslouží absolutorium. Myslím že mi zahchránil kůži. Původně mně už štval že má dvacet centimetrů a blbě se balí do batohu, ale omluvám se mu jak jen dovedu. Každej centimetr se počítá!

Na tomto místě bych se ještě zastavil u padáku. Trošku mi vrtá hlavou. Jaktože DHV 2 padák se během několika sekund letu v přímém směru na jedné půlce ani trochu nedofouk! Asi zde roli ovšem sehrál nedostatek rychlosti krátce po startu.

Pak jě ještě rovina životně filosofická. Jako otec dvou dětí s hypotékou na krku bych se měl podle zdravého rozumu na hadrolítání vykašlat. Stejně se m věnuji zřídka což zpětně generuje to, že má někdejší vylítanost je ta tam.

Bohužel, létání se věnuji sice jen jako paraglidingový důchodce, ale i tak mi dává hrozně moc a asi ho nejsem shopen opustit.

Ten pocit když stoupáš nad stromy
kroužíš stále výš
aby ses nakonec dotkl základny
ten nenahradíš

Na úplný závěr bych dodal parafrázi starého vtipu: Let probíhal ve dvou fázích, v té prvni - krátké - sem si připadal jako orel!
V té druhé - ta trvá dodnes - si připadám jako naprostý debil.

Braunie




. "filmeček"


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 1 a 9

Názory k článku

(17.11.2008/10:58)
Možná to na tom videu blbě vidím, ale zdá se mi, že jsi hned po startu (0:34 sec.) přebrzdil levou stranu a ta tě pak předběhla a zbortila se .... Honza
(19.05.2008/09:29)
Blbe , jednou se zabiješ. tetka
(16.05.2008/19:52)
pokracovani > presne tohle sem predpovidal kazdemu kdo na skaje sedne a nebude zvikli na citve rizeni bes progresivniho odporu. proto ti preju klidnejsi zkamoseni s novim erem a hlavne vice hodin ktere potrebujes dusevne i fyizicky :)
to ti preje šakal stastny to otec.
PS. letos na lijaku sem mel podobny jeden start prihlizejici pozorovali moje kopita vzuru. nastesti to nedopadlo a ero pokracovalo dalsim letu nekdo to i natocil na telefon tak ti to zkusim sehnat treba ti to taky neco da.
(16.05.2008/19:49)
ahoj ja te taky skusim trosku povzbudit. sled nahod byl fakt proti tobe a uplne si nedavej za vinu vse. a je moc fajn, ze si to mel i natoceny jelikoz jak uz to tak byva i u jinych dojatych pilotu popis udalosti byva hodne emocne poladen a s realitou ma malo co spolecne.na uplav za kopcem bych to nesvadel zda se mi ze tam mate dost siroke predpoli. rek bych, ze zasadni byly dve veci nove ero, ktere ma proste jine rizeni nez tve letite a hlavne to ze asi malo litas. letos na jare sem si pujcoval od vrtule atise a velmi prekvapen sem byl ,ze na skolnim padaku neni skoro zadna progresivni sila v rizeni, takze kdys na tvem videu vidim jak s nim odletas na minimalce za vydatneho termickeho nadechu, kterej po par metrech pred prusekem konci a z minimalky se stava padovka, v ktere zdravou pulku jeste urves do negativu tak me to vubec neprekvapi jelikoz jak sam pises mas s nim nulove zkusenosti a presne tohle sem predpovidal kazdemu kdo na skaje sedne a nebude zvikli na citve rizeni bes progre
(16.05.2008/18:33)
Vena:
Jo jo! Ty ses takrikajic moje krevni skupina. Kupodivu ani mne manzelka nezabila, nakonec i ten padak sem potom uhajil.

Vzhledem k tomu ze sem mel tu kliku a odesel z mista nehody skoro po svych, tak to asi bylo opravdu durazne varovani abych neblbnul, skusim se ho drzet.

nasledujici tvoje veta:
>>Až děcka odrostou, půjdou studovat, určitě začnu lítat intenzivněji a třeba si zase koupím >>rychlejší éro
tak ta mi mluvi opravdu z duse, presne takovou nadeji chovam do budoucnosti. Ono to zase nebude trvat tak dlouho! (10-15 let :)) ale ty uz mas proti mne naskok!

Diky za povzbuzujici prispevek!

/Braunie
(16.05.2008/18:26)
Zdar vsici!

Diky za projevenou soustrast, uz sem byl od te doby i jednou letat a to prosim s vedomim manzelky! No ale lhal bych, ze sem se vubec nebal :)
S vama prazskejma se tesim ze se potkame treba na Cerny :)

/Braunie
(16.05.2008/11:37)
Ahoj Braunie,
cece co to delas? Ale hlavne ze ses celej... Preju hodne stesti a doufam ze se zas nekdy potkame na kopecku.
Stepino
(15.05.2008/15:03)
Včera není dnes ... . Jsem rád že žiju, děkuju manželce, že mě nezabila ani nerozpárala nový padák, děkuju Gradientům za výhodnou výměnu novýho Streama a Orbita a šéfovi, že mě nevyhodil z práce.
Až děcka odrostou, půjdou studovat, určitě začnu lítat intenzivněji a třeba si zase koupím rychlejší éro. Nemá smysl dráždit kobru bosou nohou. a lézt do kdejakého bordelu. Pohodových letových dní je tolik do roka, že fakt nemá cenu si hrát na drsňáka. V Liberci jsem z okna nemocnice za trest musel koukat přímo na startovačku na Ještědu. Viděl jsem o kolik letových dní jsem přišel.
Zlom vaz a hlavu nahoru. Hlavně buď v pohodě, jinak se Ti nepříjemná vzpomínka bude vracet a rozptylovat Tě při řízení era vždycky ve chvíli, kdy to budeš nejmíň potřebovat. Tohohle zkurvenýho pocitu jsem se dodneska úplně nezbavil.
Přeju brzké uzdravení naražených zad a hodně zdraru
Vena
(15.05.2008/15:01)
Ahoj Braunie,<br>
hlavu vzhůru. Velmi podobný sled pitomostí jsem udělal před pár lety na Rašovce. Měl jsem úpně nový éro, byly silnější podmínky a když se mi v nich nelíbilo (poblil jsem se), rozhodl jsem se přistát u hospody u auta. Přistání se nepovedlo, vyklepalomě to a spadnul jsem jako pytel hoven.<br>
Bohužel, můj let měl na rozdíl od tvého ještě několik dalších fází - začínaje letem vrtulníkem a konče armaturou obratle a několika šroubečky v zádech na doživotí. Tady se můžeš podívat, o co jsi přišel: http://paragliding.aquasoft.cz/konstrukce/blb.html
nakonec však kus obratle zapadlý do míchy byl vyndán, hejbám rukama i nohama, chodím, běhám a létám dále.<br>
Co dodat, když je člověk tatík od rodiny s náletem pět a půl hodiny do roka, nemá se pouštět do podmínek, na který už nestačí. V nemocnici a při rehabilitacích mě nejvíc trýznilo, že dříve, se starým padákem jsem lítal v pohodě v daleko větším bordelu. Co dodat?<br>
Včera není dnes ... . Jsem rád že žiju, děkuju manž
(14.05.2008/13:25)
Zdárek,
podle filmečku ti to předstřelilo a levá půlka se dostala zároveň do klesáku nebo něčeho, co šlo dolů a reakce byla pomalá. Osobně držím křidýlko na Vraždě hodně zkrátka celou dobu, pokud někam neulítávám. Ale jestli se to mělo stát, tak se stalo, na lítání se nevykašli, teď sis to nejhorší vyžral, tak zas bude klid a užiješ si zbytek sezóny.;-) Good luck.:-)
Carlos