|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | Carlos
21.05.2007 / 11:17 přečteno: 5988 x
 | To byl zase víkend.
Všichni jsme se těšili, slibovali póčko jako bič. V sobotu jsme jeli na Černou, stoupáky rozdrbaný, bezoblačná termika, letět se pořádně nikam nedalo a kolem kupa lidí.
Ještě ke všemu mým spolucestovatelům-nelítačům zdrhnul náš Zachary, takže jsme ho museli hledat. A nakonec zase spěch dom. Naštěstí jsem Zachara našel, pobíhal tam jak Goro před Tokiem, ještě dnes má trochu trauma i když jsme ho uklidňovali po zbytek víkendu dobrotama. (Před chvílí mi volala máti, že šel do pokoje, kde mám věci na lítání a nechce jít odtamtud pryč, chudák).
Neděle, Potštějnská pouť v plným proudu a my se vydali na Tetřevku.
JV do 4m. I když bylo teprv poledne, přijeli jsme pozdě a pomalu se to dekovalo. jeden klučina odletěl a my si začali rozbalovali equipment.
Potom následovala dobrovolná sauna v kombiškách a bundách. Kupkin starší byl připraven, ale dvakrát dal k dispozici přednost startu, aby nikomu nebránil. Podruhý jsem to nevydržel, dole se začala nasvěcovat louka a tak jsem se rozhodl udělat chrousta a hlavně nebýt v tom teple.
Využil jsem tedy možnosti startu, počkal na drobný závan, možná náznak přicházejícího šprajcu a odstartil. Kdo zná Tetřevku, ví, že se tam občas musí kličkovat mezi smrky, obzvlášť, když je boční vítr. A tak se to podařilo i mně, bez ztráty desítky.
Jakmile jsem odletěl nad ty velký stromy, co tam jsou, získal větší přehled co se děje, ihned jsem to mastil doprava k údolí, kde se zvedl šprajc. Zvedlo to i pyl z rozkvetlých smrků a tak ten stoupák byl výborně vidět. Mé srdce pookřálo v naději, že by se mohlo zadařit a i když jsem na speed nešlapal letěl jsem přímo k němu aby mi neunikl.
V těsný blízkosti stoupáku už jsem přestal klesat a místy přišla i bublinka, která mě mírně podržela a tak jsem si stále držel svoji krásnou výšku 10-15m na stromama.
To vám samozřejmě stačí, když nepočítáte s nějakým překvapením v podobě "bordelu" ve vzduchu a následnýho klesáku, turbulence, či co to bylo.
Zároveň to za vás vyřeší i možnost volby, protože mrsknout záložku je taky blbost, když si na to vzpomenete, tak to až v momentě, když objímáte kmen smrku, stejně jako já.
Prostě nebyla výška na takovýdle alotrie. Ještě si vzpomínám na moment asi tři metry na vrškama strromů, že by se to už mohlo rozletět. Nic. Kde se vzal tu se zval, bordel.
Pravý ucho, levý ucho, křídlo zmačkaný a hnedle narovnaný, ale pořád to šlo dolů, možná v sackflugu.
Jelikož je Mercury ušit z velmi pevné látky :-), křidýlko se zachytilo a Carlose podrželo ve vzduchu, alespoň do tý doby, než jsem se chytil a zbavil sedačky, která mě táhla dolů, ke dnu.
Několik postřehů:
1. Ten provaz, lavinovka se opravdu hodí, můžete spouštět věci na zem a jistit i sami sebe.
2. Karabiny se zámkem, který je na pružinu jsou pěkně na draka, nemáte-li kde se držet a musíte odepnout sedačku, sundat karabiny, abyste měli něco na jištění sebe sama. A síly pomalu ubývají. Velice špatně se odepínají jednou rukou. Pravda, jsou na lítání a ne na todle, že jo.
3. K dokumentaci stačí foťák v mobilu.:-)
4. Pilka je samozřejmě vynikající nástroj. sice bych se tentokrát bez ní v nejhorším obešel, ale rozhodně mi zkrátila čas strávený na stromě.
5. Kombinézu si nechte, sice budete zpocený, jak myši ale ne špinavý nebo poškrábaný.
6. Když už musíte padat, padejte do stromů zbrzdí vás
Nakonec jsem křidýlko dostal dolů, zamuchlal, sbalil do batohu a jal se stoupat na kopec, někde si sednout do kouta a pobrečet nad roztrženým érem a zkaženým letovým dnem.
Nicméně, vše špatné je pro něco dobré, svozil jsem alespoň auta podle potřeby a tak.
Suma sumárum: skoba na spodním potahu, 10x15 cm a urvaný céčka.
Tak snad jsem si zase na chvíli do pitomý vyžral a sezóna bude pokračovat podobně jako při tý 185ce...:-)
A na závěr díky za psychickou podporu a spolupráci přiběhnuvších lítačů i jednoho tůristy (ten musel běžet do kopce :-).
P.S. Že bych jel na krizovky? :-)
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
|
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
