|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | Petr Dvořák
15.11.2004 / 00:28 přečteno: 5778 x
| "Já bych měl na tebe takovou malou prosbu," ozval se v telefonu hlas mého vynikajícího kamaráda Martina Vávry alias Manciho a nastala významná pauza.
"No, tak do toho, povídej, mluv, přej si" pobízel jsem ho, když pauza trvala nějak dlouho. Na druhé straně byla jasně slyšet nesmělost.
"Nenapsal bys pro SkyLife nějaký článek? Ne o paraglidingu, ale o čemkoliv," zaznělo přání v Manciho hlase.
"Ale jo, s radostí, ale spíš až tak koncem léta, teď na to vůbec nemám čas," omluvil jsem se mu.
Konec léta utekl a čas jsem pořád neměl. Na Manciho jsem však nezapomněl a když jsem se tak koukal na ten jeho internetový maglajs, navrhnul jsem mu, že bychom nejdřív měli ty jeho stránky trochu vypulírovat, protože jsem se už na to nemohl dál dívat. Když psát články pro kamaráda, pak jen na hezký web! Manci nemohl uvěřit vlastním uším, že bych mu snad byl ochoten pomoci udělat řádné stránky. Jenže Manci podle mého mínění dobré stránky prostě mít musí, protože je to dobrý chlap.
Začátkem listopadu 2004 jsem konečně dopsal knížku a své několikaměsíční plánované prázdniny jsem mohl zahájit tím, že jsme si s Mancim naplánovali společný víkend a jali se utvářet a vymýšlet a kuchtit za přispění (jak jsme se vzájemně neustále ujišťovali) "sofistikovaných internetových technologií".
V sobotu 13. listopadu 2004 přijel Manci přesně ve 14 hodin ke mně do Kladna a nebyl by to on, kdyby s sebou nevláčel krabice, tašky a lahve s rozličnými laskominami, kterými jsme si měli naše pracovní vypětí zpříjemňovat. Lačně jsem na ty krabice hleděl a myšlenkami jsem rozhodně nebyl u PHP nebo podobných "sofistikovaných metod", ale u pišingrů, chlebíčků a obloženého talíře. Napadlo mne, že by Manci měl zakládat nové a nové stránky každý týden, abych tak měl zajištěn trvalý přísun těchle potravinových složek. Jenže on by se to za chvíli sám výborně naučil a přestal by s tím žrádlem ke mně jezdit...
Dali jsme se do díla. Na serveru jsme smázli, co se dalo a připadali si jako hackeři. Nové stránky jsme začali dělat doslova od píky. Základní grafický návrh se neustále měnil, doplňoval, upravoval a nakonec dospěl k jakémus takémus vzhledu, jenž nás už vcelku uspokojoval.
"A tady bych chtěl vtip týdne," poručil si Manci, který se díval, jak kňafám do klávesnice ty svoje výplody. Vytvořili jsme tedy tabulku s nadpisem "vtip týdne".
"A tady musí být skylife doporučuje," pokračoval Manci a tak jsme vyráběli další a další ozdoby na vánoční stromeček, zvaný web SkyLife.
Manci byl jak šedesátiletá slečna, která si v kavárně poroučí dortíčky, větrníčky, občas okřikne svého pudla a vymýšlí si, co by si tak ještě dala.
"A modré z nebe, aby ti ty stránky snášely, to bys nechtěl?" rozčiloval jsem se na Manciho naoko, ale jen naoko – protože doopravdy se na Manciho prostě nikdo zlobit nikdy nemůže. Manci však nechtěl modré z nebe, protože jeho milovanou barvou je oranžová. Proto jsme při výrobě SkyLife spotřebovali spoustu plechovek právě této barvy. Ani jsem se neodvážil vpašovat sem sebemenší kousek modré, kterou mám zase rád já a jíž bych sem rád trochu pirátsky infiltroval. Manci si však čistotu svého webu pečlivě hlídal.
Doteďka jsem byl například líný vymyslet na svých vlastních stránkách vyhledávání textů. Manci prohlásil, že to tady prostě chce – no, zkuste to tomuhle dobrákovi odmítnout! To není možné. A tak jsem v noci ze soboty na neděli, kdy Manci odjel do Prahy a spokojeně chrupkal, vymýšlel takový jeho vlastní Google, až jsem ho vymyslel.
V neděli Manci zase přijel a přímo zářil radostí, když viděl, jak mu jeho vyhledávač funguje. Já měl zase radost z jeho radosti. Manci nelenil a vymýšlel další vymoženosti, které jsme společně řešili a většinou i vyřešili. Nejsme žádní profesionálové a tak jsme měli o to větší radost, když nám to fungovalo.
Teď, v tuhle chvíli, už Manci zase vyspává doma, ráno vstává brzo do práce. A já jsem se na chvíli přestal zabývat vymýšlením diskusního kecátka, jak to Martin chce nazvat, a jako relax si tady pouštím pusu na špacír a jen tak si píšu o tom, co jsme v těchto studených podzimních dnech s Mancíkem podnikali. Nad psaním těchto řádek totiž nemusím dlouze přemýšlet, proč například nefunguje cyklus až do posledního průběhu nebo proč se text nenapsal do databáze.
Doufám, že se vám, čtenářům, budou tyhle stránky líbit a budete sem často chodit. Třeba si je dokonce nastavíte i jako domovskou stránku. Martin je teď bude moci snadno editovat i třeba z práce nebo ze svého venkovského sídla v Horním Třešňovci, tak sem bude moci chrlit letecko-kitesurfingové zprávy jak na běžícím pásu. Budeme se snažit mu s tím pomáhat.
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
|
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
