|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | manci
14.11.2004 / 16:46 přečteno: 6066 x
 | Předpověď na velikonoční víkend nebyla právě nejlepší a tak jsem se psychicky připravil na boj s krtkem. Hned po příjezdu na biohauz jsem nainstaloval do země elektronický odhaněč krtků. Jelikož bylo devět večer, sousedé si mysleli že Mancimu už dočista hrabe a opravdu ani tentokráte nebyli daleko od pravdy.
Že zase nepůjde všechno tak jak bych si představoval naznačili již krtci tím že do rána vyhotovili opravdu ukázkové krtince hned vedle přístroje, který je měl spolehlivě zahnat.
V pohostinství u Káji mě šokovali moji kamarádi kteří se po nepublikovatelných zážitcích z minulého víkendu na Šanově definitivně rozhodli absolvovat kurz paraglidingu v počtu 4 ks a hned sondovali kolik je to jako bude stát u Dvořky. Značně rozladěn z toho že jsem zas přitáhl k paraglidingu další lidi ačkoli jsem si to už několikrát zakázal odcházel jsem spát s myšlenkou že zítřek bude lepší.
Nebyl. Jelikož má hříva dosáhla rozměrů "afro" oželel jsem svůj oblíbený raně – sobotní pořad "Meteor" v rádiu a spěchal do Lanškrouna k holiči. V Lanškrouně však již mají všichni holiči dostatečně vyděláno a tak v sobotu nepracují. Zakoupil jsem tedy semeno posnídal v mléčném baru na náměstí a spěchal do Třešňovce pracovat na zahradě. Cestou okolo tenisových kurtů jsem viděl Tomáše jak chudák rozváží sám obrovskou hromadu antuky. Zastyděl jsem se a přispěchal jsem mu na pomoc a vůbec nepřemýšlel o nějakém lítáníčku.
Pak ale na obloze naskočil první kumul a bylo po práci. Volá Jirka Valenta, že je na cestě. Chvatně balím, pak ale přichází SMS, vytahuji mobil z ledvinky, ODKLÁDÁM ho na botník, boty a rychle do auta. Po příjezdu na "Prdelník" zjišťuji že jediná možnost je Dolní Morava šahám pro mobil a.. k...a.
Skáču do auta a vyrážím přes "Suchák" zpět pro mobil. Cestou potkávám Jirkův džíp. Jirka s Tomášem mezitím dospěli k verzi Morava taky a tak otáčím a nechávám mobil mobilem. Na kopci somruji od Jirky jeho telefon, vyplňuji SMS pro CPP ale nemám číslo. Jediné číslo co si pamatuji je na Costu volám mu ať mi to zjistí (jak jsem se později dověděl zjistil a poslal na můj mobil na botník) a mezitím přichází Jarda Kupka, vyzvídám číslo a dostávám ho.
Vítězoslavně odesílám SMS a zachvíli mi volá "Mac" Kubečka že jestli chci letět do poháru tak to rozhodně nemám posílat jemu :-) .
Přestávám myslet na závodění a hupsám do luftu. Hrozně dlouho se zvedám ale nakonec se přece jen dostávám pod základny za bratry Kupkovími a Pavlem z Rychnova, kteří sice vesměs startovali po mě ale to víte, opravdoví závodníci.
Docela si to užíváme a já po očku sleduju, jestli to kluci někam pustěj. Nabývám dojmu že kdyby někam chtěli letět tak už by to dávno udělali.
Nemyslím na GPS s vypsaným rovnoramenným trojůhelníkem ve kterém za chvíli stejně dojdou baterky a vydávám se na Králíky. Na polské straně vidím plachťák neodolám a přibližuju se k hranici. Polská holčička má zřejmě stejný nápad, neodolá a přilétá se podívat co to tam jako točím. Vím že by jako správně neměla, ale vždyť za měsíc už budem všichni v tý Evropě. Krátký zamávání, sahám po Jirkově foťáku a... nemám půlku. Zastavuju rotaci, opouštím myšlenku na focení a poslušně držím řidičky. Je to taková pohoda že se mi chce zpívat. Tady mě nikdo neslyší tak řvu jak na lesy. Nad Králíkama už ale musím vypláznout jazyk do objektivu a honem přitočit.
Na "Prdelníku" někdo prdelníkuje tak mu udělám fotečku, hniju, hniju, zkouším "Luzný", nic, sedám.
Pujčuju si mobil od Jirky Křivky, Litomyšlského lítače. Oznamuju že prdelníkuju a Jirka Křivka se mi nabízí že mě hodí zpátky na Moravu. Cestou vyzvedáváme Tomáše ze Třebové. Zvu Jirku na pečenou makrelu co tam ráno tak voněla ale už není a tak nepohrdneme smažáčkem.
Mezitím sedají Jarda s Pavlem a Jirkou. Jdou taky na limču. Dozvídám se že Honza někam odletěl. Loučím se s kluky a vyrážím domů. Vyvěšuji rukáv nad komín a definitivně vyměňuji topnou sezónu za lítací.
Pondělí je překrásné ale hrozně duní. Po neúspěšném pokusu o slet "Sucháku" při bočním větru si jdu na chvíli "postát" do vzduchu ale po chvilce toho nechávám. Možná proto je to lítáníčko tak krásné že si každý vybírá styl létání jaký ho uspokojuje. No a mě stání zas až tak nebaví.
Doufám že tato sezóna bude tak dobrá jako ta loňská i přesto, že krtci stále vítězí.
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
|
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
